Střípky z projektového dne

Střípky z projektového dne

Dnes si pro nás učitelé připravili projektový den, který vychází z názvu díla J. A. Komenského Orbis pictus (Svět v obrazech). Celý den probíhá v areálu školy a okolí. Děti si mohou zkusit skenování kódů, plnění úkolů, hry s roboty, otisky prstů, kreslení, recyklaci a spoustu zábavných aktivit. Každý se směje a je vidět to nadšení v dětských očích. Těšíme se!

Eliška Schánilcová, 9. třída

 

Tak a je to tady. Je pátek 15. listopadu a máme projektový den. Ve škole se neučí, vypne se zvonění. Jsme nervózní z toho, co bude. Jako první jdu na němčinu k paní učitelce Hauserové. Jsou tu s námi i menší děti. Všichni dohromady předvádíme divadlo a hned poté hledáme poklad. Za odměnu dostaneme banán. Po němčině jdu na přírodopis k paní učitelce Neumannové. Tady to vypadá velmi zajímavě. Učím se s mikroskopem a je to velká zábava. Zaujalo mě, jak si to učitelé připravili. Moc mě to baví!

Zuzana Kubišová, 9. třída

 

A je tu projektový den. Učitelé si pro nás připravili různé programy. První hodinu a půl budu trávit u paní učitelky Neumannové. Mám z toho celkem strach, protože nemám moc ráda přírodopis, ale přišlo mi to zajímavé. Druhou hodinu jsem šla k paní učitelce Lazecké a bylo to fakt super. Pracovali jsme na rýmech a potom jsme vytvořili příběh, který jsme ztvárnili a natočili. Moc mě to bavilo. Byla tam spousta zábavy a určitě bych šla znovu.

Eliška Skaláková, 9. třída

 

Je pátek 15. listopadu – den očekávání a zmatků. S kamarády jsme si vybrali Svět hudby. Nejprve jsme dostali texty a snažili se zpívat. Naučil jsem se, že můj kamarád je „dobrý“ zpěvák. Zaujalo mě, že Karel Gott přejímal písničky od jiných zpěváků. Spolupracovalo se mi výborně. I trochu té srandy bylo.    

Václav Bláha, 9. třída 

 

Je to tady! Dlouho očekávaný a připravovaný projektový den je přímo před námi. Nachystáme pomůcky, vypneme zvonění – to by tak bylo, aby nás rušilo v práci. A že jí bude. Zvládnou to děti? A podaří se mi je vůbec zaujmout? Připravit program pro děti od 1. do 9. třídy je opravdu tvrdý oříšek. Snad se nám ho podaří rozlousknout. 

7:45! Teď už se děti rozchází do učeben. Je možné konkurovat minirobůtkům ozobotům, práci s tablety a QR kódy, mikroskopům nebo nejrůznějším technikám písma? Naštěstí vím, že u nás ve škole je hodně čtenářů – a někteří z nich si vybrali můj program zaměřený na pohádky – tudíž věřím, že nenarazím. Ale kdo ví. 

Slyším dusot na chodbě a první účastníci se blíží. Dnes to bude opravdu jiné, mám trochu trému, trochu obavy… To vše ze mě padá se zaklapnutím dveří. Děti se pomalu pouští do práce a tempo se zvyšuje s jejich zaujetím. Dělí se o své role, podle zájmů a zkušeností. Po hodině a půl, kdy jsme dokázali vytvořit několik hmatatelných důkazů o naší práci, si oddychnu a děti spokojeně a zvesela odchází. Zvládne se to i podruhé? Ano, vyšlo to! A vyšlo to u všech! Potkáváme se s dětmi i učiteli na chodbách, na obědě s úsměvy ve tváři. 

V čem byl ten den jiný? Jinak si zažít svůj oblíbený, či naopak neoblíbený předmět a přijít mu na chuť. Pracovat v jiném kolektivu, než jsme zvyklí – to bylo moc fajn. Vidět dívky z druhého stupně, jak se ujímají prvňáčků a vedou je ke stanovenému cíli. Každý si našel své místo a přiložil ruku ke společnému dílu. A to je pro mě to, co jsem našla v tom rozlousknutém oříšku. A jo, my jsme ten tvrdý oříšek opravdu rozlouskli!

Lucie Lazecká, učitelka