Na začátku února tohoto školního roku jsme zahájili s žáky 4. ročníku dlouhodobý mezioborový projekt z naší historie inspirovaný cestou našich předků z pravlasti do země zaslíbené.
Společně jsme se tak ocitli někdy v pátém stolení našeho letopočtu v pravlasti mezi Odrou a Vislou, pociťovali bídu, hlad a neúrodu a obávali se nových kmenů, které se nasouvaly z východu na naše území.
Snažili jsme se společně najít řešení, rokovat o nich, vyslat zvědy a nakonec jsme se rozhodli ve dvou proudech (Čechovci a Lechovci) opustit pravlast a vydat se hledat nový domov.
Tušili jsme, že ta cesta bude plná útrap, nástrah a nebezpečenství, ale jistě i dobrodružství, a že je třeba se na ni dobře připravit. Otužit tělo i ducha, promyslet vše důležité, spočítat, jak dlouho budeme putovat, kolik kilometrů asi urazíme, promyslet, jaké nástrahy je možné očekávat apod., neboť kdo je připraven, není zaskočen. O všem jsme vedli pečlivé záznamy do kronik (podobně jako je Kosmova kronika, vznikla i např. Verunčina kronika, Honzíkova kronika apod.).
Děti si vytvořily amulety – kouzelné Lunice, které je měly ochránit, vyrobily „Dědky“ – domácí bůžky, které musí přinést do nového domova a umístit v posvátném háji Svatoboru, vzaly si rolničky, které měly zvoněním odehnat zlé duchy, zhotovily si a připravily nejrůznější amulety. Také si vyrobily úžasné kostýmy, namalovaly skutečný obraz slovanského hradiště, učily se kreslit románské rotundy, šperky a zbraně z doby Velké Moravy a hlavně soutěžily v tom, kdo toho o té době „objeví víc“.
Samotná cesta se realizovala 24.4. 2019, kdy skupina praslovanů vyrazila vybavena vším potřebným hledat horu Říp (Kejšpír). Děti s nadšením překonávaly všechny záludnosti cesty (stezka ticha přes nepřátelské území, úprk před útočníky, napadení dravou zvěří, následné ošetření a přenos raněných, bloudění v mlze, poznávání neznámých rostlin v nových končinách …).
Nakonec jsme našli zemi zaslíbenou, dokonce i medem a strdím oplývající. Medová lízátka dodala vysíleným poutníkům energii a také šálek mléka jako přípitek na oslavu a na zdraví přišel vhod. Mnohaletý mír v nové domovině jsme pojistili hrou „Člověčí člověče nezlob se“. Pohled z Řípu byl dojemný. Snažili jsme si uchovat každý detail v paměti, protože jej chceme navěky zachovat v dalším obraze, do kterého se po návratu pustíme.
Celá akce byla naplánována tak, aby došlo k mezioborovému propojení (výtvarná výchova, pracovní činnosti, vlastivěda, literatura, matematika, jazyk český, dramatická, tělesná a enviromentální výchova, komunikační dovednosti…). Naším záměrem a cílem bylo vzbudit u dětí zájem o historii na úsvitu našich dějin, chuť dozvědět se o ní co nejvíce, radost z připrav a očekáváných dobrodružství a taky z toho, že se nám to nakonec tak báječně povedlo.
Mgr. Y. Hubičková a akad. mal. Mgr. P. Štojdl