Naše škola se ve školním roce 2021-2022 zapojila do dokumentárního projektu organizace Post bellum – Příběhy našich sousedů.
V sedmé třídě se daly dohromady 2 skupiny dokumentaristek a dokumentaristů. Jako báze jejich dokumentu posloužily rozhovory s dobovými svědky. Své “výzkumy” představily obě skupiny svým vrstevníkům a širšímu publiku v květnu a červnu 2022 v Knihovně Písek.
Níže přinášíme zachycené postřehy jak účastníků a účastnic projektu, tak publika.
Post Belum je zajímavý program, který má dobré téma. Myslím, že hodně lidí to bavilo, ale já bych do toho asi neše,l protože je to z části časově náročné. Když jsme se na Post Bellum byli kouknout v Písku, tak to bylo zajímavé a vlastně nám to zabralo celý výlet. Myslím si, že těm lidem, co to dělali, to něco dalo, nějaké nové zkušenosti, a že by do toho šli znovu. Dobré je, že za odměnu jeli do Prahy. Podle mě by měl program pokračovat. (Jan Myšička)
Post Bellum je zajímavá věc, ale také docela náročná věc. Protože nejdříve museli naši spolužáci zpovídat nějakého pamětníka, v našem případě pana učitele B. Mikla. Pan učitel Mikl je velice zajímavý pamětník, protože docela velkou část života strávil v Austrálii a tam zažil hodně zajímavých věcí. Ale ty věci se těžko vypráví, je to složité. Ale naši spolužáci to zvládnuli na jedničku. A za mě z těch všech představení předvedli naši spolužáci to nejlepší představení. (Ladislav Hrůza)
Post Bellum je týmová práce, kde může vyniknout každý. Pro mě to byla velká zkušenost. Miliony a miliony zážitků. Na konci jsme jeli za odměnu do ateliérů, kde se natáčí filmy a reklamy. A tam se nedostane každý. Měla jsem možnost rozvíjet své učení a taky jsem to udělala. A moc jsme si to užila. Našla jsem si tam i nové kámoše. (…) (Kateřina Brožková)
Ahoj, babi,
víš, jak jsem ti říkala o tom projektu Příběhy našich sousedů? Moc se mi to líbilo, hodně jsem si to s Karlem a Terkou užila. 🙂 Jako první jsme jeli za naší pamětnicí Marií Loukotovou, která nám řekla svůj životní příběh. V Budějovicích, kde jsme nahrávku museli zkrátit a nahrát do ní své “proslovy”, byla taky velká sranda. Když jsme měli vše zpracované, s pomocí naší paní učitelky, ocitli jsme se v písecké knihovně, kde jsme naši prezentaci přednesli školám a následně rodičům. Takhle to zní docela jednoduše, ale nebylo! Bez pomoci naší paní učitelky bychom to nezvládli. Jak jsem řekla na začátku, moc jsme si to užili a za odměnu jsme mohli jet do Prahy, kde to byla ještě větší sranda.
S pozdravem
Verča (Řeřábková)
Ahoj, Dane,
přihlásila jsem se do úžasného projektu Příběhy našich sousedů. Teď si asi říkáš, co to vlastně je… no… řeknu ti to ve zkratce: měli jsme si vybrat pamětníka a udělat s ním rozhovor. My jsme si vybrali paní učitelku. Potom jsme udělali audio reportáž. Ale bylo více možností, jak to zpracovat, ale nám se nejvíc zamlouvala tato. Jeli jsme do ČB do rozhlasu. To byla skvělá zkušenost, protože jsme mluvili do mikrofonů a poté zpracovávali zvuk, tím pádem jsme měli možnost i vidět, jak se to vše upravuje, což bylo super! Slyšet sama sebe bylo trošku divný, ale co… Když jsme měli hotový zvuk, muselo se udělat i video k tomu. Dali jsme tam obrázky, hodně nám s tím pomohla paní učitelka. Na středu 15. 6. 2022, tak na to jsem se těšila úplně nejvíc. Nejdřív jsme si to jen zkoušeli a dopilovávali… Všichni to měli docela stejným způsobem, ale my, my měli scénku, což bylo narozdíl od ostatních alespoň trochu jiné. Ráno jsme to prezentovali před lidma ze škol a odpoledne před veřejností. Samozřejmě, že stres byl, ale hned jak jsme tam (myslím na podium), tak to odpadlo. Všichni tleskali… no skvělý pocit a největší plus je, že lidi, co byli s námi v té etapě, byli úplně v pohodě a dalo se s nimi povídat. No a jak se mi to líbilo? 10/10.
Měj se a čau
Terka (Marková)