Naše škola se ve školním roce 2021-2022 zapojila do dokumentárního projektu organizace Post bellum - Příběhy našich sousedů. V sedmé třídě se daly dohromady 2 skupiny dokumentaristek a dokumentaristů. Jako báze jejich dokumentu posloužily rozhovory s dobovými svědky. Své "výzkumy" představily obě skupiny svým vrstevníkům a širšímu publiku v květnu a červnu 2022 v Knihovně Písek. Níže přinášíme zachycené postřehy jak účastníků a účastnic projektu, tak publika.
Post Belum je zajímavý program, který má dobré téma. Myslím, že hodně lidí to bavilo, ale já bych do toho asi neše,l protože je to z části časově náročné. Když jsme se na Post Bellum byli kouknout v Písku, tak to bylo zajímavé a vlastně nám to zabralo celý výlet. Myslím si, že těm lidem, co to dělali, to něco dalo, nějaké nové zkušenosti, a že by do toho šli znovu. Dobré je, že za odměnu jeli do Prahy. Podle mě by měl program pokračovat. (Jan Myšička) Post Bellum je zajímavá věc, ale také docela náročná věc. Protože nejdříve museli naši spolužáci zpovídat nějakého pamětníka, v našem případě pana učitele B. Mikla. Pan učitel Mikl je velice zajímavý pamětník, protože docela velkou část života strávil v Austrálii a tam zažil hodně zajímavých věcí. Ale ty věci se těžko vypráví, je to složité. Ale naši spolužáci to zvládnuli na jedničku. A za mě z těch všech představení předvedli naši spolužáci to nejlepší představení. (Ladislav Hrůza) Post Bellum je týmová práce, kde může vyniknout každý. Pro mě to byla velká zkušenost. Miliony a miliony zážitků. Na konci jsme jeli za odměnu do ateliérů, kde se natáčí filmy a reklamy. A tam se nedostane každý. Měla jsem možnost rozvíjet své učení a taky jsem to udělala. A moc jsme si to užila. Našla jsem si tam i nové kámoše. (...) (Kateřina Brožková) Ahoj, babi, víš, jak jsem ti říkala o tom projektu Příběhy našich sousedů? Moc se mi to líbilo, hodně jsem si to s Karlem a Terkou užila. :) Jako první jsme jeli za naší pamětnicí Marií Loukotovou, která nám řekla svůj životní příběh. V Budějovicích, kde jsme nahrávku museli zkrátit a nahrát do ní své “proslovy”, byla taky velká sranda. Když jsme měli vše zpracované, s pomocí naší paní učitelky, ocitli jsme se v písecké knihovně, kde jsme naši prezentaci přednesli školám a následně rodičům. Takhle to zní docela jednoduše, ale nebylo! Bez pomoci naší paní učitelky bychom to nezvládli. Jak jsem řekla na začátku, moc jsme si to užili a za odměnu jsme mohli jet do Prahy, kde to byla ještě větší sranda. S pozdravem Verča (Řeřábková) Ahoj, Dane, přihlásila jsem se do úžasného projektu Příběhy našich sousedů. Teď si asi říkáš, co to vlastně je… no… řeknu ti to ve zkratce: měli jsme si vybrat pamětníka a udělat s ním rozhovor. My jsme si vybrali paní učitelku. Potom jsme udělali audio reportáž. Ale bylo více možností, jak to zpracovat, ale nám se nejvíc zamlouvala tato. Jeli jsme do ČB do rozhlasu. To byla skvělá zkušenost, protože jsme mluvili do mikrofonů a poté zpracovávali zvuk, tím pádem jsme měli možnost i vidět, jak se to vše upravuje, což bylo super! Slyšet sama sebe bylo trošku divný, ale co… Když jsme měli hotový zvuk, muselo se udělat i video k tomu. Dali jsme tam obrázky, hodně nám s tím pomohla paní učitelka. Na středu 15. 6. 2022, tak na to jsem se těšila úplně nejvíc. Nejdřív jsme si to jen zkoušeli a dopilovávali… Všichni to měli docela stejným způsobem, ale my, my měli scénku, což bylo narozdíl od ostatních alespoň trochu jiné. Ráno jsme to prezentovali před lidma ze škol a odpoledne před veřejností. Samozřejmě, že stres byl, ale hned jak jsme tam (myslím na podium), tak to odpadlo. Všichni tleskali… no skvělý pocit a největší plus je, že lidi, co byli s námi v té etapě, byli úplně v pohodě a dalo se s nimi povídat. No a jak se mi to líbilo? 10/10. Měj se a čau Terka (Marková)
Post Belum je zajímavý program, který má dobré téma. Myslím, že hodně lidí to bavilo, ale já bych do toho asi neše,l protože je to z části časově náročné. Když jsme se na Post Bellum byli kouknout v Písku, tak to bylo zajímavé a vlastně nám to zabralo celý výlet. Myslím si, že těm lidem, co to dělali, to něco dalo, nějaké nové zkušenosti, a že by do toho šli znovu. Dobré je, že za odměnu jeli do Prahy. Podle mě by měl program pokračovat. (Jan Myšička) Post Bellum je zajímavá věc, ale také docela náročná věc. Protože nejdříve museli naši spolužáci zpovídat nějakého pamětníka, v našem případě pana učitele B. Mikla. Pan učitel Mikl je velice zajímavý pamětník, protože docela velkou část života strávil v Austrálii a tam zažil hodně zajímavých věcí. Ale ty věci se těžko vypráví, je to složité. Ale naši spolužáci to zvládnuli na jedničku. A za mě z těch všech představení předvedli naši spolužáci to nejlepší představení. (Ladislav Hrůza) Post Bellum je týmová práce, kde může vyniknout každý. Pro mě to byla velká zkušenost. Miliony a miliony zážitků. Na konci jsme jeli za odměnu do ateliérů, kde se natáčí filmy a reklamy. A tam se nedostane každý. Měla jsem možnost rozvíjet své učení a taky jsem to udělala. A moc jsme si to užila. Našla jsem si tam i nové kámoše. (...) (Kateřina Brožková) Ahoj, babi, víš, jak jsem ti říkala o tom projektu Příběhy našich sousedů? Moc se mi to líbilo, hodně jsem si to s Karlem a Terkou užila. :) Jako první jsme jeli za naší pamětnicí Marií Loukotovou, která nám řekla svůj životní příběh. V Budějovicích, kde jsme nahrávku museli zkrátit a nahrát do ní své “proslovy”, byla taky velká sranda. Když jsme měli vše zpracované, s pomocí naší paní učitelky, ocitli jsme se v písecké knihovně, kde jsme naši prezentaci přednesli školám a následně rodičům. Takhle to zní docela jednoduše, ale nebylo! Bez pomoci naší paní učitelky bychom to nezvládli. Jak jsem řekla na začátku, moc jsme si to užili a za odměnu jsme mohli jet do Prahy, kde to byla ještě větší sranda. S pozdravem Verča (Řeřábková) Ahoj, Dane, přihlásila jsem se do úžasného projektu Příběhy našich sousedů. Teď si asi říkáš, co to vlastně je… no… řeknu ti to ve zkratce: měli jsme si vybrat pamětníka a udělat s ním rozhovor. My jsme si vybrali paní učitelku. Potom jsme udělali audio reportáž. Ale bylo více možností, jak to zpracovat, ale nám se nejvíc zamlouvala tato. Jeli jsme do ČB do rozhlasu. To byla skvělá zkušenost, protože jsme mluvili do mikrofonů a poté zpracovávali zvuk, tím pádem jsme měli možnost i vidět, jak se to vše upravuje, což bylo super! Slyšet sama sebe bylo trošku divný, ale co… Když jsme měli hotový zvuk, muselo se udělat i video k tomu. Dali jsme tam obrázky, hodně nám s tím pomohla paní učitelka. Na středu 15. 6. 2022, tak na to jsem se těšila úplně nejvíc. Nejdřív jsme si to jen zkoušeli a dopilovávali… Všichni to měli docela stejným způsobem, ale my, my měli scénku, což bylo narozdíl od ostatních alespoň trochu jiné. Ráno jsme to prezentovali před lidma ze škol a odpoledne před veřejností. Samozřejmě, že stres byl, ale hned jak jsme tam (myslím na podium), tak to odpadlo. Všichni tleskali… no skvělý pocit a největší plus je, že lidi, co byli s námi v té etapě, byli úplně v pohodě a dalo se s nimi povídat. No a jak se mi to líbilo? 10/10. Měj se a čau Terka (Marková)
I přes prázdniny jsme každý týden alespoň na krátkou chvíli ve škole. Úřední hodiny jsou každé pracovní pondělí od 8 - 10 hodin. Prosíme zvoňte buď na kancelář nebo na chodbu. Děkujeme. Přejeme všem krásné prázdniny! Vedení školy
V sobotu 18. 6. 2022 se v prostorách Bažantnice milevského kláštera konala okresní soutěž Zlatá srnčí trofej. Každý rok se této soutěže zúčastní i žáci naší školy. Na soutěž se pilně připravovali pod vedením Ing. Jaroslava Sovy. Soutěž se skládá z přírodovědných znalostí a je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Žáci museli předvést znalosti z okruhů zoologie, kynologie loveckých plemen, fauny a zdravovědy. Naši žáci si vedli výborně. V obou kategoriích se umístili na předních místech. Kategorie A: 2. místo Tadeáš Průša (4. třída), kategorie B: 2. místo Jan Michal (8. třída). Výhercům srdečně gratulujeme!
Venkovní teploty stoupají, voda na koupání v řekách či bazénech se pomalu, ale jistě ohřívá, ve škole nastává testové šílenství (to brzo pomine :-). To všechno jsou očekávané příznaky blížících se prázdnin a odpočinku. Ale ještě předtím, než se na pár týdnů rozloučíme, si ve škole užíváme a učíme se u toho. Vlastně užíváme, co jsme se naučili. Jako například při workshopu práce s kovem v pondělí 13.6.2022. Díky Hospodářské komoře Jihočeského kraje mohli naši školu navštívit odborníci na obrábění oceli z firmy Habilis Steel - Metal craft, pan Eichler a pan Dvořáček. Hochy ze šesté a sedmé třídy vedli při obrábění ocelových plátků. Z těch si hoši mohli vlastníma rukama vyrobit klíčenku a kovovou ozdobu ve tvaru srdíčka. Atraktivitu zvýšilo i laserové gravírování výrobku. Častokrát o těchto akcích a dílnách zpravujeme z pohledu školy, kdy píšeme o zájmu žáků a žákyň o danou akci. Ale tentokrát jsme dostali spontánní zpětnou vazbu ze strany pana Eichlera. Dovolte mi citovat:
"Jsme moc rádi, že HK Jihočeského kraje podpořila náš workshop a že se mohl uskutečnit právě u Vás.
Kluci byli super, všichni se aktivně zapojili a u mnohých bylo vidět s jakým zapálením se výrobě na přípravcích MC věnovali.
Pro nás to byla další příjemná zkušenost a důkaz, že děti mají o řemesla stále zájem.
Tradice řemesel a pověst “zlatých českých ručiček“ žije : - )."
Tím naše finále nekončí! Ve středu 15.6.2022 si čtvrťáci a čtvrťačky ověřili, že hlady rozhodně nezemřou. Teď už ví, že ho dokážou zahnat chutnými slanými a sladkými jednohubkami. Nejhezčí na celém "vaření" byly vzájemné ochutnávky a ocenění kulinářského umu ostatních skupin. Posuďte sami! ... tak čekáme na toho kouzelníka. Jako každý rok přijde 30. června...
