Školní poradenské pracoviště

Vážení rodiče,

po ukončení jarní karantény jsme se vrátili do škol. Věřili jsme, že nejhorší je za námi a plánovali si nový školní rok. Těšili jsme se na něj všichni – děti, učitelé i rodiče.

Děti proto, že během karantény zjistily, že jim škola chybí (poprvé v historii školství :-)).

Že doma bez kamarádů to není ono. Že není s kým zlobit a dovádět. A že šprtat v osamění je nuda a navíc je to i docela těžké. A že ve škole je víc legrace.

Rodiče se těšili též, i když k tomu měli trochu jiný důvod. Zvládnout své bujné potomstvo uzavřené mezi zdmi domova je jistě náročný úkol. Ztížený navíc odpovědností za jejich domácí vzdělávání. Teď mají možnost ji opět přenechat učitelům a soustředit se lépe na své vlastní povinnosti, kterých není zas tak málo.

A učitelé? No ti se těšili samozřejmě nejvíce. Potřebují být totiž se svými žáky v kontaktu. Plánovat pro ně různé zajímavosti, návštěvy divadel, výlety, projektové dny, exkurze, přednášky…Všechno to krásné a zajímavé, co nás spojuje a na co se nejvíce vzpomíná.

Když jsem na konci školního roku rozdávala ve své třídě dětem vysvědčení, ptala jsem se, co

se jim za 30 let (až se sejdou) vybaví, když se řekne: pátá třída.

Co byste mysleli? Karanténa? Domácí „vězení“? Smrtelný virus? Tři měsíce výuky na dálku?

Ani jeden z žáků si na nic takového nevzpomněl. Naopak. Jmenovali všechno krásné, co

nás ten rok potkalo: výlet na Říp, muzikál v Plzni, balet v Českých Budějovicích, projektový den,

vánoční besídka, únikovka, beseda s cestovatelem, karneval, masopust…bylo toho hodně.

To mne překvapilo a přivedlo k zamyšlení.

Děti mají zvláštní schopnost. Rychle zapomínat na to špatné. Z nich bychom si my dospělí mohli v tomto ohledu vzít příklad. Často se nám stává, že ulpíváme v myšlenkách u problémů, zveličujeme jejich význam a potlačíme či vytěsníme to pozitivní.

Atributem dětského světa zůstává radost. Dospělého starosti. Uberme proto na jejich významu, zkusme se podívat na svět těma bezstarostnýma dětskýma očima. Zejména nyní pro to máme dost vážný důvod.

Uběhl pouhý měsíc a půl a vše kolem nás je opět jinak. Je chladný, mlhavý podzim. Korona virus znovu útočí. Tentokrát mnohem úderněji. Zůstáváme zas za zdmi domovů. Se svými nejistotami a obavami. Někomu snad pomalu schází odvaha, jinému odhodlání, kterým jsme oplývali na začátku pandemie. Je jasné, že hned tak se situace nevyřeší. Okolnosti jsou závažné. Toho jsme si vědomi. Těžko je ale ovlivníme.

Co však ovlivnit můžeme, je naše vnitřní rozpoložení, ochota se s novou situací vyrovnat. Podporovat se navzájem. Můžeme společně hledat to, co nás posílí a pomůže nám v překonání všech současných úskalí.

Pojďme si udělat chvíli čas. Usednout. Dopřát si příjemnou „černou hodinku“.

Je tu čas na další „Zamyšlení“.

Mgr. Ywonne Hubičková

speciální pedagog

ZŠ a MŠ Záhoří