Ráno jsme se naučili strašidelnou písničku, pak jsme si povídali o Bójích, podle kterých dostalo naše území své pojmenování Bohemie a kteří tu kdysi žili a měli takovéto zvyky. Věřili, že duše zemřelých přichází v podvečer v tento den ze světa Sidhe (záhrobí) na náš svět, aby navštívily své blízké. Ale některé duše, které zemřely násilnou smrtí, se mohou mstít. Proto Bójové uhasili v ten den všechny ohně, shromáždili se na posvátném místě a společně s druidem založili oheň nový, posvěcený, který si odnesli do svých domovů, aby je od zlého ochránil.
Po té jsme si povídali o tom, zda se děti také něčeho bojí, mají z něčeho obavy, co jim pomáhá překonat strach.
Následovala pohádka o strašidýlku Bubulince, která je vílou všech strašidýlek, ty zlé zažene a pohlídá děti, aby se jim zdály jen hezké sny. Bubulinku lze přivolat básničkou (tu jsme se naučili). Také lze použít talisman (vystřižené strašidýlko z papíru - stříhali jsme) či Bubulinčin lapač snů (také jsme vyráběli). Vyzbrojeni talismanem proti strachu jsme se vydali na stezku odvahy. Každý statečný získal diplom pro Nebojsu.
Nakonec jsme si uvařili protistrašidlový začarovaný čaj a poslouchali pohádku na dobrou noc, vlastně na ukončení projektu.
Není nic v mysli, co neprošlo smysly - říkával Jan Ámos Komenský. A tak jsme se rozhodli zapojit do výuky dějepisu co nejvíce smyslů. A chcete vědět, jak jsme na to šli? Právě probíráme v šesté třídě pravěk a umění té doby nám učarovalo. Tak jsme se rozhodli vyzkoušet si, jak se to tehdy dělalo. Kreslili jsme pouze přírodním materiálem (popel, uhlí, rostliny, které barví - řepa, zelí, listí, třezalka..., hlínou, kořením...). Vymysleli jsme toho celkem dost. Kreslili jsme na plátno (jeskyni jsme totiž ve škole bohužel nesehnali :-) ). Zkoumali jsme, kolik smyslů lze zapojit. Tak tedy zvládli jsme to pomocí zraku, sluchu, chuti, čichu i hmatu. No vlastně jsme tvořili za pomoci všech smyslů. To tedy znamená, že to, co jsme se díky tomu naučili, si už budeme pamatovat napořád.
No a navíc, myslíme si, že v Altamíře tak hezké malby, jako se povedly nám, nemají. Co vy na to? Vaši šesťáci
Soutěže "Dětská přání - co by se nám líbilo v Záhoří", kterou vyhlásila místní skupina ČČK Záhoří, se zúčastnilo na osm desítek žáků Základní školy a Mateřské školy Záhoří. Žáci psali básně, lepili prolézačky a parky z papíru, nebo stavěli hřiště ze špejlí. Vítěze pak vybrali místní obyvatelé. Celkem jich hlasovalo 221. Nejvíce hlasů získal nápad lesoparku od Anny Šefránkové, dále pak hřiště od Evy Malátové a psané přání od Nikoly Kocábové.
Žáci se shodli na tom, že v Záhoří chybí volnočasový prostor pro starší děti.
Zdá se, že od plánování a uskutečnění česko-německého projektu “Milujeme perníčky!” uběhly věky. (Nejsou to věky, jen pár měsíců.) Přesto jsme se ještě jednou a naposledy za úspěšným projektem ohlédli.
A nebyli jsme na to u nás ve škole sami. Naopak! Ono ohlédnutí a vlastně i slavnostní zakončení projektu svou přítomností podpořilo nejen vedení školy a pan starosta Petr Kápl, ale i zástupci kampaně “šprechtíme” - pan Dieter Fuchsenthaler z Německého velvyslanectví v Praze, paní Dr. Karin Steffen z Centrály pro zahraniční školství, paní Dorothee Winnen z Goethe Institutu Praha a paní Ingrid Koděrová z Česko-německého fondu budoucnosti.
Pozornost zástupců kampaně “šprechtíme” si projekt získal při předložení projektového záměru v soutěži “Cena pro učitele/učitelku němčiny 2016/2017”. Do této celorepublikové soutěže se naši nynější osmáci se svou němčinářkou D. Hauserovou přihlásili a vyhráli první místo.
Celé setkání školy, obce a zástupců kampaně “šprechtíme” proběhlo velmi neformálně a v uvolněné náladě. Na formality totiž jaksi nezbyl čas a poté ani místo. Všichni výše zmínění “dospěláci” se celkem netradičně seznamovali s osmou třídou a osmá třída s nimi. Za pomoci vymožené techniky - plastových pohárků spojených nití - si pratelefonicky, německy i česky, vyměnili informace ohledně svých zájmů. A aby bylo jasné, co koho s kým spojuje, byli všichni mluvčí společných koníčků a oblib propojeni porůznu v místnosti červenou nití. V prostoru učebny jazyků tak vznikla červená síť, která spojila různé kouty Evropy, různé sportovní či gastronomické preference.
Doufáme, že tímto projektem bezprostřední užití jazykových znalostí našich žáků a žákyň nekončí. Ještě se zřejmě v tomto školním roce mají na co těšit ...
